Koronavirová krize pro mne znamenala jisté zklidnění. Ušetřil jsem čas dojížděním do práce. Odpadla různá jednání. Práci z domu jsem si mohl rozvrhnout tak, že jsem dopoledne byl s dětma a dělali jsme školu. Pak jsem jel do terénu, nebo jsem pracoval v noci, třeba do čtyř do rána. Na konci noční šichty jsem si často ještě sedl venku a rozjímal u flašky slivovice, nebo co bylo zrovna po ruce. A řekl jsem si, že je pomalu čas dát do kupy svoji „pozůstalost“.
Ne, zatím se ještě necítím, že bych měl někam odcházet (i když člověk neví dne ani hodiny...). Prostě je to tak, že se touto myšlenkou zaobírám už nejmíň deset let. A teď jsem se k tomu konečně rozhoupal. Při nočních rozjímáních jsem se dostal ke vzpomínkám, co bylo kdysi. Za studií jsme dali do kupy kapelu a ani ne dva roky tvořili v garážové zkušebně. Vystoupení jsme měli všehovšudy tři (na Lipnici jsme uzavírali hlavní program po ZNC, nekecám :)). No, hrát v kapele už asi nebudu, tak sem chci pověsit naše původní texty dřív, než je úplně zapomenu. Moc toho není, něco zůstalo rozpracované a nejspíš to tak i zůstane. Čas, čas, to je to, co mi chybí nejvíc...
Terra inkognita – tak jsme se jmenovali. Tímto zdravím do Budějic, Doubravice, Podivína a Nasavrk.
První song, co jsme nazkoušeli bylo čistokrevný blues:
Barrandov
Ptáci už zpívaj, noc pomalu končí
v hlavě mi straší, tak budu vám hrát
Tohlecto blues má zelený oči
tak jako holka, co míval jsem rád
Já byl jsem moc hodnej, anebo moc pil
neměl jsem prachy a neuměl krást
Jednou nechala dopis a já to pochopil
Mně zůstalo blues a taky ten chlast
Kdo z vás ji potká, tak zkuste jí říct
že tady sedím a nemůžu spát
Nenene nechci to vrátit, vždyť nemám už nic
Já mám jen to blues, to chtěl bych jí dát
Jó bejvaly časy a není to dávno,
kdy pro trošku lásky bych šel třeba bos
Jenže teď v mojem srdci je studený ráno
A cajdavý blues, černý jak kos.
Jó bejvaly časy a není to dávno,
kdy pro trošku lásky bych šel světa kraj
Jenže teď v mojem srdci je vyprodáno
Má láska je blues. Tak kapelo...
HRAJ!!!